ZEMĚ PO VÁLCE

Země, která téměř od počátku své existence trpěla v občanské válce s arabským severem, který ji chtěl násilně islamizovat. Tato válka stála 2 milióny životů. Je to hodně na 8 miliónový národ. Muži šli bojovat již od 15 let, a protože byli jako národ zcela osamocení, bojovali jen s nedostatečnou výzbrojí proti arabskému světu, který měl pro tuto válku k dispozici i moderní evropské zbraně. Přesto zvítězili, jak mnozí věří, díky modlitbám.


V roce 2005 skončila válka příměřím a mírovou smlouvou CPA. Její součástí byla dohoda o referendu konaném na počátku roku 2011. To již proběhlo a v létě by měla být vyhlášena nezávislost. Tento národ je neuvěřitelně na svou svobodu hrdý.
Súdánci jsou statečný a soběstačný národ. V buši jsou schopni se sami uživit a postarat se o sebe. Proto zde nenajdete mnoho slumů, jako například v Keni. Jsou srdeční a pohostinní. Neublíží vám, postarají se o vás a neokradou vás. Jste mezi nimi v bezpečí.
Nicméně jde o jednu z nejchudších zemí světa. V podstatě žádná infrastruktura, střední generace s výrazným úbytkem mužů je bez vzdělání. Většinu života prožili v buši na útěku, nebo v boji. Vzdělání je komoditou, po které touží nejvíce. I dospělí. Největší potřebou je angličtina.
V Súdánu je kolem 200 jazyků. Lidé z jednoho kmene si často nerozumí s druhými. Proto je i zde klíčovým jazykem angličtina, který spojuje kmeny v národ. Tento lingua franca takto funguje v okolních zemích, jako je Uganda, nebo Keňa, ne však zcela zde. Angličtina je ale oficiální řečí. V ní jsou všechny úřední dokumenty, v ní vysílá rádio, nebo zní bohoslužba. Bible jako celek i se Starým zákonem je přeložena pouze v jednom jazyce, v jazyce Ačoli.
Většina vzdělaných pastorů byla zabita, nebo musela utéct ze Země. Země je plná vdov a sirotků bez jakéhokoliv sociálního zabezpečení. Viděl jsem církve, ve kterých byly pouze ženy a děti. Všichni jejich muži byli zabiti muslimy, nebo LRA.
Naprostá většina Súdánců se živí zemědělstvím. V buši si vypěstují nějaké vlastní potraviny, případně pasou ovce, nebo krávy. Počítal jsem, že jsou takto schopni žít za 4 – 5 Kč na osobu a den.
Přesto jde o houževnatý národ, který si nestěžuje a je nesmírně vděčný a hrdý na svou národní svobodu a svobodu vyznání.      
                          převzato od Jaroslava Šmahela
                                                                                   
Bezpečnostní situace v Jižním Súdánu je nadále komplikovaná. Po náročných  jednáních prezident Salva Kiir nedávno podepsal  mírovou smlouvu s vůdcem rebelů a bývalým viceprezidentem Riekem Macharem (http://www.aljazeera.com/news/2015/08/south-sudan-expected-sign-peace-deal-rebels-150826084550000.html). Smlouva má ukončit dvacet měsíců trvající politický a občanský konflikt mezi kmeny Dinka a Nuer, který má za následek rozvrat zvláště v severních státech Jonglei, Unity a Upper Nile.  Mimo své domovy stále zůstávají miliony civilistů, částečně pod ochranou jednotek OSN. V jižním státě Eastern Equatoria, kde působíme, je situace klidná.

O tom nás ujišťuje také Bernard, biskup Anglikánské církve z Toritu. Rosťa Staněk si s ním dal schůzku v Kampale, hlavním městě Ugandy, kde spolu jednali 20. – 22. října. Setkání bylo velmi přátelské a produktivní. Probrali všechny letošní organizační změny, Rosťa předal kufr s léky pro kliniku v Ofirice a s dárky pro děti ze sirotčince v Toritu, předal také peníze na platy tří služebníků podporovaných dárci z ČR, a pak se většinu času věnovali plánování další spolupráce. Ústřední vizí je založení stálého centra pro biblické vzdělávání. Krůček po krůčku k tomu směřujeme při každé výpravě.